Vznik Horské služby

 

   Vznik Horské služby byl motivován potřebou poskytnout návštěvníkům hor organizovanou pomoc. A to nejen  vyhledáním a vyproštěním, ale také poskytnutím  první pomoci a  transportem do nemocnice. Postupem času se Horská služba začala věnovat i osvětové činnosti zaměřené na bezpečnost a prevenci. Informovanost návštěvníků o povětrnostních a terénních podmínkách může  výrazně eliminovat nebezpečí.

   Život v horách je tvrdý a nebezpečný a často k němu patří i tragické konce lidí, kteří zabloudili a zahynuli. Již od 17. století se používá tyčového značení. V 18. století se všeobecný názor na ošklivé  hory změnil  a lidé je začali považovat za krásné. Výlety do hor se stávaly módní záležitostí. Návštěvníci v doprovodu horalů mapovali neznámé oblasti. V roce 1850 vznikla koncesovaná služba průvodců a nosičů, podmíněná znalostí poskytování první pomoci.

   První organizovaná záchranná akce proběhla v roce 1900 v Krkonoších. Pod jedním lyžařem, projíždějícím kolem Kotelních jam, se utrhla sněhová převěj. Tehdy zasáhli členové dobrovolného hasičského sboru ze Špindlerova Mlýna. O třináct let později zahynul Bohumil Hanč a Václav Vrbata. Den jejich úmrtí ( 24.3. ) se  v budoucnosti stane dnem Horské služby v České republice.

   Po první světové válce dochází k rozvoji lyžování a tím stoupá i počet úrazů a tragických nehod.V roli záchranářů působili místní vyškolení hasiči, členové spolků zimních sportů a místní obyvatelé.  Nevýhodou bylo nejednotné vedení. V roce 1933 si hory vyžádaly životy mnoha lidí a proto se na zimu 1934 v horách vytvořil samostatný záchranný sbor o šesti oddílech. Díky jeho výborným výsledkům vydal v roce 1935 zemský úřad v Praze příkaz okresním úřadům v Jilemnici, Vrchlabí a Trutnově, aby v celé oblasti Krkonoš byla zřízena Horská záchranná služba. Ústřední stanice se nacházely v Rokytnici nad Jizerou, Špindlerově Mlýně, Peci pod Sněžkou, Horní Malé Úpě a v Jánských Lázních, dále bylo rozmístěno 33  menších stanic a centrální řízení bylo umístěno ve Vrchlabí. Jednotná organizace Horské služby byla zřízena 12. května 1935. Hlavním nedostatkem nové organizace bylo materiální vybavení členů.  To si však dokázali vynahradit nezměrnou obětavostí,  soudržností a skromností.

   Druhá světová válka přerušila existenci Horské služby, ve skutečnosti  se jednalo jen o formální přerušení. Po válce postupně vznikají záchranářské spolky i v jiných oblastech. Horská služba s celostátním působením byla založena 1. prosince 1954.  Zlepšovalo se materiální vybavení a zvyšoval se  i počet členů. Bylo zavedeno mezinárodní značení sjezdových tratí, používání SOS telefonů a od roku 1967 i užívání sněžných skútrů.  Po lavinové tragédii na Kubínské holi v roce 1968, kdy se osvědčil lavinový pes, se zintenzivnil  jejich chov a výcvik . V Krkonoších vznikla střediska lavinové prevence, pravidelné měření a průzkum se staly rutinou.  Jedinou zásadní změnou po roce 1989 bylo vystoupení  z ČSTV a proměna na Sdružení horských služeb ČR. Zároveň byla přijata jako organizace na vyžádání do integrovaného záchranného systému ČR. Od roku 2001 záchranáře sdružuje jediný právní subjekt – Horská služba ČR.