První závody a  jejich mistři

 

   Tak jako dnes se závodilo v několika kategoriích a disciplínách, výjimkou dokonce nebyly ani závody žen.  Oblíbenost některých disciplín časem zanikla, některé můžeme vídat i dnes, mezi ně patří hlavně sprinty. Mezi klasické závody z roku 1905  můžeme zařadit Jízdu dam na 1000 m a Distanční jízdu na 50 km, o dva roky později se objevuje závod v krasojízdě a  pro neúspěšné závodníky  ještě  Jízda pro útěchu na 1000 m, té se mohli účastnit pouze ti, kteří  nebyli úspěšní v jiných soutěžích. V následujících letech přibyly disciplíny jako Sjezd dam na 1500 m a  štafeta na 1000 m, jejíž úseky měřily  500, 300, 200 metrů a  místo kolíku se předával  šátek.  Jízda hostů, tak se jmenoval   sjezdový závod  s postupným startováním. Jako další zmiňme například: Jízdu na 2000 m, Závod o rekord na 100 m nebo  Závod překážkový.

  

 V  roce 1913 se konalo první Mistrovství Zemí koruny české  ve sdruženém závodě na 12 – 15 km ( délka závislá na stavu sněhu ) a skok. Spíše za exhibiční byl pokládán závod ve  skijöringu, kdy  byl lyžař vlečen, držíc se lana, za koněm. Současně se pořádaly i branné závody jako například Jízda důstojníků v plné zbroji.

 

 Již před první světovou válkou se polemizovalo o tom zda závodní program, který v jeden den obsahoval až 12 závodů, lze pořadatelsky zvládnout . Některé  disciplíny při těchto závodech ztrácely regulérnost, neboť se konaly za šera. Navíc nebylo výjimečné, že se  závodníci účastnili až 4 disciplín v jeden den a tím zákonitě klesala jejich výkonnost.

  

Mezi nejznámější závodníky patří Josef Kraus. K lyžování ho přivedl vesnický kantor Buchar, Krausův tréninkový plán se nám dochoval v podobě jeho členských legitimací s osobitými poznámkami. Jeho velmi namáhavá příprava přinesla sladké plody.  Z jednoho zápisku můžeme dešifrovat toto: v sobotu 2.2. časně ráno jel na lyžích 12 km na start závodu, dopoledne se účastnil závodu na 10 km a odpoledne překážkového závodu na 2 km, večer  strávil na tancovačce, z té se vrátil ve dvě hodiny v noci. Ráno vstal v sedm hodin a v půl deváté již stál na startu závodu na 50 kilometrů, skutečná trasa závodu však měřila více než 60 kilometrů. Jezdci byli na trati 11 a půl hodiny. Kraus vyhrál  přes silnou vánici a přes fakt, že od vodopádu Mumlavy až na Kotel razil stopu.  Z jeho zápisku se k tomuto závodu dovídáme ještě několik perliček. Svému soupeři Kubátovi  nesl hole, aby se mohl najíst, nebo to, že  na Mísečkách byl Kraus tak zkřehlý, že si musel koupit štamprli  koňaku, jeho soupeři však dali přednost mléku.

 

 Zmiňme dalšího vynikajícího lyžaře-běžce Bohumila Hanče, mistra z let 1907 – 1913. Povoláním byl tkadlec a zedník,  na trénink mu nezbývalo mnoho času. Dalo by se říci, že jediným tréninkem  mu byly cesty pro materiál a na závody. V jednom dni bojoval až ve třech různých závodech: překážkovém závodě na 2 – 3 kilometry, krasojízdě a ještě v mistrovském závodě na 10 kilometrů. Za 7 sezón dokázal vyhrát na 40 závodů  doma i v zahraničí.

 

 Legendou je jistě i Jaroslav Cardal, který v roce 2004 oslavil pětaosmdesátiny. Tento skromný a plachý lyžař vyhrál v řadě 13 mistrovských titulů a závodil  na  3 olympiádách. Mezi lyžařskými mistry byl výjimkou v tom, že nezávodil a nevynikal v jiných sportech. Při přípravě na závody trávil na sněhu až osm hodin denně a to i v bouřích a za silných dešťů. Svého posledního závodu na  50 kilometrů se účastnil roku 1959 v Jilemnici. Jeho  kondici potvrzuje řada soupeřů vzpomínajících na to, že tehdy za ním byli zhruba v polovině závodu pouze o minutu až dvě pozadu, ale tato propast se ke konci zvětšila až na 10 minut.